Stresová inkontinence
je nejčastější a projevuje se únikem zpravidla malého množství moči při fyzických aktivitách spojených s náhlým zvýšením nitrobřišního tlaku (při kašli, kýchnutí, smíchu, běhu, skákání, zvedání břemen). Stresová inkontinence vzniká následkem zvýšené pohyblivosti hrdla měchýře a močové trubice nebo v důsledku nedostatečnosti vnitřního svěrače močové trubice. Tato forma inkontinence postihuje jak mladší ženy, zpravidla po několika porodech, tak i ženy po přechodu a ve stáří. Na rozvoji stresové inkontinence se podílí celá řada rizikových faktorů. Vrozená dispozice je obvykle základním stavebním kamenem, na který nasedají další rizikové faktory, jejichž působením se inkontinence teprve projeví (obezita, vyšší počet porodů a spontánní porod plodu o hmotnosti vyšší než 4000 gramů, období po přechodu, stav po chirurgickém odstranění dělohy).
Hyperaktivní močový měchýř
( overactive bladder – OAB ) je druhým nejčastějším problémem s močením u žen a projevuje se náhlým neovladatelným nucením na močení a někdy s únikem většího množství moči. V případě úniku moči hovoříme o urgentní inkontinenci. Postižené ženy trpí častým denním i nočním močením a urgencemi ( náhlé nucení na močení ). Mezi nejčastější příčiny vzniku urgentní inkontinence patří infekce dolních močových cest, zúžení močové trubice, nádory měchýře, močové kameny, cukrovka a degenerativní onemocnění centrálního nerovového systému (např. roztroušená skleróza). Problémem hyperaktivního močového měchýře trpí ženy nejrůznějšího věku, v období stárnutí se problémy zhoršují a jejich výskyt je častější.
Pod pojmem smíšená inkontinence se popisuje stav, kdy pacient trpí jak stresovou, tak i urgentní inkontinencí. Jedná se o nepříjemnou kombinaci potíží, jejichž léčba je obvykle složitější a nemusí být stoprocentně účinná.